Dýmová vs. elektrická zkouška

Obě metody hledají místo, kudy voda proniká hydroizolací. Liší se principem, a proto i podmínkami, za kterých je lze použít.

Dýmová zkouška

Pod hydroizolaci se vpraví technický dým. Kde fólie netěsní, dým vystoupí na povrch. Metoda je vhodná zejména pro fóliové systémy, kde se dým může pod fólií šířit, a pro kontrolu detailů a spojů.

• Dobře zviditelní netěsnosti v detailech a napojeních
• Omezená u celoplošně lepených a přitížených skladeb
• Neodhalí každou možnou netěsnost

Elektrická zkouška

U popsané elektrické metody nevodivá hydroizolace odděluje povrch od souvislé vodivé vrstvy přímo pod ní. V místě poruchy může vzniknout měřitelná vodivá cesta. Kovový nosný plech až pod tepelnou izolací tuto podmínku sám nesplňuje.

• Lokalizace perforací v ploše
• Vhodnost závisí na materiálu a elektrickém uspořádání skladby
• Nízkonapěťová a vysokonapěťová varianta mají odlišné podmínky přípravy povrchu

Kterou zvolit

Rozhoduje materiál hydroizolace, skladba střechy, povrch a přístupnost. Zákazník metodu vybírat nemusí. Stačí popsat problém a dodat dostupné podklady, metodu navrhne technik.

Co výsledek neříká

Ani jedna zkouška sama nevyčíslí obsah vody v tepelné izolaci. Nalezený otvor a zavlhčená oblast jsou dva různé údaje. Stejně tak neúspěšná lokalizace automaticky neznamená těsnou střechu: výsledek je potřeba vztáhnout k dostupné ploše, podmínkám a omezením použité metody.

Jak mají metody navazovat na opravu

Nález má mít označení, polohu a fotografii. Po opravě znovu ověříme příslušné místo a zaznamenáme, co bylo skutečně zkontrolováno. Pro rozhodnutí o výměně vrstev může být navíc potřeba průzkum vlhkosti nebo sonda.